V knize „Odpovědnost skippera – jeho práva / povinnosti“, standardní práci týkající se právních otázek rekreačních skipperů a chartrových společností, kterou vypracoval Dr. Friedrich Schöchl, je popsán právní rámec, v rámci kterého skippeři a poskytovatelé služeb jednají. A to vše v i pro laiky srozumitelné podobě.
Jedna kapitola je věnována ustanovením všeobecných obchodních podmínek (VOP, malé písmo), které jsou právním základem každé chartrové smlouvy. Každý chartrový poskytovatel si tyto podmínky formuluje individuálně pro sebe.
[Brzy k dispozici v angličtině: Odpovědnost skippera – jeho práva / povinnosti buch@yacht-pool.de]
Proto se podmínky často navzájem výrazně liší. Často se v nich dají najít doložky, které nejsou příliš výhodné pro nájemce. Tyto „toxické“ doložky, které zjevně nejsou v souladu s právně závaznými pravidly evropské ochrany spotřebitele, jsou roky kritizovány.
Jednou z těchto nepřijatelných doložek je určení místa jurisdikce podle bydliště chartrové společnosti. To může být legitimní, pokud se za pronajímatele považuje společnost sama. Je to však nezákonné, pokud je pronajímatel jednotlivcem – jak v drtivé většině případů.
PRCEDENS: MÍSTO JURISDIKCE DEFINITIVNĚ vyjasněno
V konkrétním případě s různými právními názory mezi německým nájemcem a řeckou chartrovou společností o ztrátě vrtule bylo první otázkou, kterou bylo třeba objasnit, určení odpovědného soudu.
V tomto procesu – mimochodem – bylo rozhodnuto o určení místa jurisdikce, co bylo dosud mnohými charerovými společnostmi ignorováno. Kromě toho o tom rozhodoval „Bayerisches Oberlandesgericht“ (Bavorský nejvyšší soud) – přelomový rozsudek pro charterový průmysl. Přelomový, protože podle tohoto rozhodnutí se budou řídit další soudy.
Co se stalo? Rozumně uvažující skipper Sailman (jméno pozměněno) si obvykle pronajímá jachty přes chartrového společnosti působící na základě „Mezinárodních podmínek Yacht-Pool“, které neobsahují „toxické doložky“. Ale v tomto případě si chtěl pronajmout loď od pronajímatele, který nepřijal výše uvedené podmínky, takže skipper Sailman přijal podmínky pronajímatele podle hesla „snad to bude v pořádku“ – ale nebylo.
Stal se obětí známého problému:
Po několika dnech ztratila loď vrtuli bez jakékoliv chyby skippera. Protože mu chartrová společnost nemohla nabídnout jinou charterovou loď, zbývající dny jeho chartrové plavby propadly. Pokud vrtule lodi spadne bez vnějšího vlivu, je velmi pravděpodobný konflikt – zejména pokud je zadržen depozit nebo jeho část.
[Depozit zadržen pro ztracenou vrtuli uvedl do pohybu důležitý precedens.]
Protože mezi skipperem a chartrovou společností nebylo možné uzavřít dohodu a skipper byl právně způsobilý, obrátil se na domovský krajský soud. Nenechal se zastrašit doložkou o příslušnosti v malém písmu VOP charterové společnosti.
Chartrová smlouva byla podepsána s německou agenturou, prostředníkem mezi nájemcem a řeckým operátorem flotily. První problém vznikl, protože pro kapitána (laika) nebylo jasně rozpoznatelné, kdo je jeho smluvním partnerem: agentura nebo řecká chartrová společnost.
Mimochodem, všeobecný nedostatek vědomostí: Za poskytnutí pronajaté lodi je zodpovědný pronajímatel – ne agentura zprostředkující smlouvu. Pro nájemce také vzniká zmatek, protože od agentury dostane podmínky, které výlučně upravují právní vztahy mezi ním a agenturou.
Otázka, která nebyla předmětem tohoto soudního sporu, ale která se v této souvislosti vyvstává pro všechny agentury, zní:
Do jaké míry jsou agentury povinné informovat skippera plavidla o podmínkách (malé písmo) chartrové společnosti? Tuto otázku je třeba vnímat v kontextu poradenských povinností agentur.
Protože skipper Sailman si nebyl jistý o koho odpovědnost se jedná, žaloval řeckou společnost i německou agenturu za porušení povinností vyplývajících z nájemní smlouvy, za náhradu chartrového poplatku, nákladů na ubytování atd. Advokáti obžalovaných, kteří byli zastoupeni společně – agentura i chartrová společnost – rázně zpochybnili místní a mezinárodní pravomoci německého soudu, protože chartrová společnost jasně uvedla ve VOP Athény jako „dohodnuté“ místo jurisdikce.
Právník Tilmann Schellhas z advokátní kanceláře Schieder und Partner – odborník na spotřebitelské právo z Norimberku – to viděl úplně jinak a absolutně souhlasil s místním soudcem, aby položil tuto důležitou a smysluplnou otázku nejbližší vyšší instanci, bavorskému nejvyššímu soudu.
ODPOVĚDNÝ JE SOUD MÍSTA BYDLIŠTĚ ZÁKAZNÍKA
Tímto rozsudkem se nejvyšší bavorský soud bezvýhradně řídil právním názorem právníka Schellhasa, který se při podání stížnosti odvolal na předpisy práva EU a související jurisdikci určeného soudu v místě bydliště skippera.
Bavorský nejvyšší soud prohlásil za odpovědné místo jurisdikce německého skippera v 18-stránkovém prohlášení. Rozhodující je zde mimo jiné to, že zahraniční společnost chtěla obchodovat se spotřebitelem v místě bydliště spotřebitele a byla ochotna uzavřít smlouvu. Toto samotné, spolu se všemi ostatními kritériemi, bylo prokázáno skutečností, že chartrová společnost působila v Německu prostřednictvím agentury.
Toto rozhodnutí nejvyššího soudu, které bylo nyní posouzeno v praktickém případě, má obrovské následky. Pro zahraniční chartrové společnosti působící v jiných zemích EU to znamená, že někteří se nyní musí rozloučit s mylným přesvědčením, že se skipperem je třeba v konečném důsledku vyjasnit odlišné právní názory u soudu v místě sídla chartrové společnosti – i když to bylo „dohodnuto“ ve VOP chartrového poskytovatele.
Nyní už neplatí ani předpoklad, že kapitán navzdory právnímu nároku upustí od žalování chartrové společnosti z důvodu rizika spojeného s náklady v zahraničí (a často dlouhotrvajícím soudním řízením).
ROZSUDEK S dalekosáhlými důsledky
Protože pro řízení v rámci EU se zjednodušený postup obecně vztahuje na spory s hodnotou do 5 000 eur a místo jurisdikce je nyní objasněno.
Jako další vedlejší účinek tohoto sporu bylo zjištěno nejasné oddělení povinností chartrové společnosti od agentury. V tomto praktickém případě to vystavuje agenturu nebezpečí odpovědnosti kvůli její marketingovému vzhledu. Právník navrhovatele následně agenturu žaloval i jako spolučinitele.
Tento průlomový rozsudek je určitě zlomovým bodem v prosazování práv skippera. Tímto rozsudkem je nyní v praxi pravomocně rozhodnuto o otázce místa jurisdikce, předtím diskutované jako „právní teorie“.
Tímto rozhodnutím se definitivně odstraní překážky, které skipperovi dříve mylně bránili, aby mohl vést soudní proces.
Výsledkem bude, že v budoucnu bude méně chartrových společností riskovat, že budou postaveny před soud, pokud bude právní situace nejasná. A to i ve prospěch agentur a chartrových operátorů, kteří již tak pracují „pro zákazníky“. Podobný postup v současnosti probíhá i v Rakousku, zpráva bude následovat.
DR. FRIEDRICH SCHÖCHL
Vynálezce Pojištění odpovědnosti skippera a průkopník v oblasti dalších krytí specifických rizik Skipper a poskytovatelů charterových služeb je zakladatel mezinárodního pojistitele YACHT-POOL.